úterý 19. září 2017

Poselství andělů o naší "preventivní obraně"

Člověk, který má neustále strach, že se mu něco stane nebo že mu někdo něco udělá, předem to očekává a už předem se brání, se v mnohém podobá tomu, kdo kolem sebe máchá rukama, když kolem něj létá včela. Kdyby zůstal klidný, včela by ho nechala na pokoji, maximálně si ho ze zvědavosti prozkoumala, a pak odletěla. Ale čím více se člověk “preventivně” brání, tím spíše ho včela píchne, protože sama pocítí z jeho chování ohrožení. 

Člověk, který si “preventivně” drží všechno a všechny od těla, aby mu náhodou někdo něco neudělal, přirozeně pak sám doplácí na toto své chování, protože ostatní se mu kvůli tomu vyhýbají. Totéž platí v případě, kdy se jim naopak snaží být neustále co nejblíž a kontrolovat je, zda ho náhodou nepřestávají mít rádi. I to je způsob snahy se preventivně chránit před zraněním. Přestože si však takový člověk upřímně přeje být milovaný a šťastný, dělá přitom věci, které už samy o sobě zajistí, že to nedostane nebo to ztratí. Čím více se bojí a ze strachu pak jedná způsobem, jímž se snaží předcházet zranění, tím spíše se bude cítit zraněn. Čím více se snaží pojistit se před ztrátou, tím spíše ztrátu prožije.

Lidé se k vám nepřiblíží, když je budete už předem odhánět, předem odsuzovat, předem čekat, že vás zklamou. Vycítí, že jim nevěříte. Vycítí, že ať udělají cokoli, stejně o nich budete pochybovat. Nemají pak chuť vás jakkoli přesvědčovat. Ani nejsou povinni to dělat. Stejně tak vycítí vaši potřebu mít je pod kontrolou a raději včas utečou, protože nikdo přirozeně nechce žít ve vězení. Přitom to není o tom, že by tito lidé byli špatní nebo zlí, že by vás  neměli rádi, že by vás záměrně zranili, záměrně opouštěli. Jen přirozeně reagují na vaši preventivní obranu. Vy však jejich ústup chápete jako další zranění, kterému jste se snažili vyhnout právě svou preventivní obranou a které ve vás ještě více podpoří přesvědčení, že je vaše obrana nezbytná. Místo abyste to pochopili jako signál, že váš přístup nefunguje a nepřináší dobré výsledky - a že by tedy bylo dobré ho změnit -, chápete to jako důkaz, že se musíte o to více bránit, o to více se uzavřít a o to více se snažit těmto situacím předcházet. Ocitáte se pak v začarovaném kruhu, v němž vznikají horší a horší výsledky, které ve vás vyvolávají větší a větší strach, a vy jednáte o to více právě způsobem, který vám přináší horší a horší výsledky.

Pokud vás někdo konkrétní zranil, je logické, že si na něj nebo na ni dáváte pozor, avšak často už předem podkopáváte potenciální základy nových vztahů tím, že nevěříte ani lidem, které jste ještě nepoznali a kteří vám nic neudělali.  

Vaše intuice je moudrá a zcela samozřejmě vás varuje v případě, že jste v kontaktu s někým, komu opravdu není dobré důvěřovat. Naučte se však pro dobro své i svých vztahů rozlišovat jemně varující intuici a permanentní nedůvěru vycházející ze zraněného ega, které bojuje za svou sebezáchovu i za cenu toho, že vás bude preventivně bránit i před vztahy, které by mohly být šťastné. Přestože vám takový přístup dává jistotu (kterou ego tolik miluje!), že vás nikdo nezraní, dává vám zároveň téměř naprostou jistotu, že se k vám nikdo ani nepřiblíží. Zůstáváte pak sice “v bezpečí”, ale izolovaní od druhých a s pocitem, že jste nemilovaní. (Lidé vás mohou mít rádi, ale pokud si kolem sebe stavíte zdi, pak jejich lásku stejně nebudete vnímat a stejně se budete cítit ohrožení nedostatkem lásky.)

Kdykoli jednáte na základě strachu, umožňujete mu, aby rozhodoval o vašem životě a vládl v něm místo vás. A výsledkem jakéhokoli rozhodnutí založeného na strachu bývá jen ještě větší strach. Kdykoli se rozhodujete ze strachu, aby vás někdo nezranil, cítíte se ve výsledku ještě více zraněni. Z rozhodnutí založených na strachu nikdy nevzejde nic jiného než další bolest, která ve vás vyvolá ještě větší strach. Je jen na vás, abyste zvážili, zda vám vaše “jistota” stojí za takovou cenu. Někteří lidé vás sice v průběhu času zranit mohou, ale bolest z těchto zranění nebude nikdy tak velká jako bolest ze života bez lásky.


* * *


- Poselství andělů, Magda Techetová


Chcete-li podpořit mou činnost finančním příspěvkem, s láskou a vděčností ho uvítám ♥

* * *
Číslo účtu: 2000715953/2010
IBAN: CZ9320100000002000715953
SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX

* * *

Srdečně děkuji za jakoukoli formu podpory, včetně přeposlání textu dalším lidem, kterým by mohl pomoci :-)

pondělí 18. září 2017

Květinový výklad Roberta Reevese pro týden od 18. do 24.9. 2017

Ahoj, já jsem Robert Reeves a toto je vaše týdenní duchovní vedení. Rád bych zmínil, že i nadále posílám každý den své modlitby všem po celém světě, kteří je potřebují, a vás bych vybídl k tomutéž. Toto je součást našeho poslání, kdy lidé zaměření na světlo a duchovno mají praktikovat to, co hlásají. Když tedy vidíme ve světě strach a situace z něho vycházející, nedávejme jim ještě více síly. Zaměřme se místo toho na léčení, na světlo, na požehnání, na příležitosti porozumět a vyrůst, a vysílejme do těchto situací své světlo a lásku. Pokračujme v tom nadále a pomůžeme pozvednout energie všude, kde je to třeba. 
Pojďme se nyní podívat na to, co nám andělé chtějí říci pro tento týden prostřednictvím karet. A, zrovna jedna vypadla. Tak to bude ona.

Je to karta chryzantémy s názvem Rodinná harmonie. Říká nám, že se v tomto čase máme sjednotit. Tato karta nám vyšla už před pár týdny, ale vidíme, že její poselství je trochu jiné. Jak to vím? Protože věřím poselstvím, která od svých andělů dostávám. Minule nás tato karta vedla k přehodnocení svých vztahů a lepšímu výběru lidí, se kterými se stýkáme. K tomu, abychom sebe i je pozvedli a komunikovali se sebou pozitivněji. Ale tentokrát nás tato karta vyzývá ke sjednocení a vytvoření jedné velké rodiny. Nemusíte být příbuzní. Můžete vytvořit "rodinu" i s lidmi, které vůbec neznáte - když pocítíte volání, abyste pomohli. Soucit je nádherný dar, který můžete lidem dávat. Nic vás to nestojí, nic to od vás nechce. Umožňuje vám to jen dávat hlouběji a druhá osoba díky vám přijme mnoho požehnání. Tato karta nás tedy tento týden vede k tomu, abychom se spojili, třeba prostřednictvím internetu a komunity, jejíž jste součástí.
Také to může znamenat vaši širší rodinu, jako příbuzné nebo blízké přátele, a to, že si mezi sebou budete budovat silnější vztahy. Stačí jen napsat nebo zavolat, jak se mají. Podat ruku a zeptat se, zda s něčím nepotřebují pomoc. Tento týden máme pomáhat a máme mít víru v to, že máme veškeré potřebné schopnosti k tomu, abychom pomáhat mohli. 

Přeji vám, ať se vám podaří sblížit se s vaší rodinou, ať už tou vlastní nebo rodinou z přátel na Zemi či na Nebesích. Nezapomínejte se ale o sebe dobře starat! Hodně dáváme, dáváme a dáváme, ale musíme si dopřát i čas na odpočinek. Dopřejte si čas na znovunabytí sil. Nemůžeme hned spotřebovat všechno palivo, co máme, a "vyhořet". Protože pak se staneme jen dalšími, kteří potřebují pomoc. Pokud máme pomáhat, musíme dohlédnout na to, abychom si neustále doplňovali potřebnou energii. Dejte si klidně 10 minut tu a tam, abyste si odpočinuli a načerpali sílu. 

Modlím se za všechny, kteří to potřebují, a vás vyzývám k tomutéž, abychom mohli společně pozvednout energii na této planetě v těchto časech, kdy je to potřebné. Posílám vám mnoho požehnání a lásky, úsměvů a přeji vám, ať se vám splní všechny vaše sny!

* * *

zdroj: https://www.facebook.com/robertreevesnaturopath/videos/1408850315818458/
překlad: Magda Techetová

 

čtvrtek 14. září 2017

Zranění způsobená opuštěním (2/4): Strádání

STRÁDÁNÍ
Strádání je forma opuštění v menších dávkách. Je to chronická podoba pocitu, že nedostáváme to, co chceme nebo očekáváme. Když mluvíme a nikdo nám nenaslouchá nebo není-li nám dopřán čas, pozornost, podpora nebo dotek, jedná se o strádání. Každý z nás má své vlastní zranění, které vychází ze strádání a závisí na tom, jak jsme nedostatek toho, co potřebujeme, prožívali jako děti. Jestliže chceme znát svůj vlastní příběh, který se týká strádání, stačí když se sami sebe zeptáme, co nám dnes způsobí pocit zrady a pocit, že nám je odpírána láska. 

Všichni si v důležitých vztazích znovu a znovu vytváříme svůj vlastní jedinečný vzorec strádání. Naši partneři (a blízcí přátelé) s námi budou jednat víceméně stejně, jak s námi bylo zacházeno, když jsme byli děti. Budeme s nimi strádat velice podobným způsobem. "Jak jen mohl?" říkáme, "vždyť mě má milovat, ne mi odpírat lásku." Ale tak jako jsme odsouzeni k tomu, abychom si znovu vytvořili pocit opuštění, stejně je tomu i se strádáním. Možná nás náš milý neopustí, ale v rámci vztahu si znovu vytvoříme svůj příběh o strádání. Jestliže si toho nejsme vědomi, může nás to štvát, deprimovat či přivádět k šílenství. 

Za zkušenostmi se strádáním je ukryta hluboká životní lekce. V intimním vztahu se s pocity strádání setkáváme neustále. Tváří v tvář výzvě závazného, dlouhodobého a prohlubujícího se vztahu s jiným člověkem, ať je to kamarád či partner, se neustále potýkáme s frustrací způsobenou tím, že nedostáváme to, co chceme. Znamená to, že ten druhý není "ten pravý" nebo že se potřebuje změnit? Možná, ale ať již máme vztah s kýmkoli, budeme dříve či později nespokojeni či zklamáni. 

A když pociťujeme strádání a jsme přesvědčeni o tom, že nedostáváme to, co "potřebujeme", máme jen dvě možnosti. Máme možnost vztah ukončit, je to naše svobodná volba, nebo se můžeme rozhodnout jít do svého nitra a procítit zranění ze strádání (opuštění), které se právě otevřelo. Ale je nesmyslné snažit se druhého měnit - jen se od nás ještě více odtáhne. A hlavně je to strategie, která nám slouží k tomu, abychom nemuseli cítit vlastní bolest a nespokojenost.

Tuto volbu teď znázorním jednoduchým schématem. Představme si tři soustředné kruhy.

1. Ve vnějším kruhu se soustřeďujeme na vnější svět a na druhého člověka. Snažíme se vnější svět změnit nebo použít nějaké rozptýlení, abychom unikli svým pocitům. Vnější kruh představuje způsoby, kterými se vyhýbáme pocitům, naše únikové mechanismy, mezi které patří naše představy, strategie pomsty, pasivní agrese, ponižování, ovládání, zlehčování, posuzování, obviňování, vztekání, odpojení, odtažení, hraní si na oběť, vytváření konfliktů a vzdávání se. Ve vnějším kruhu jsou zastoupeny i naše návyky a rezignace.

2. V prostředním kruhu se setkáváme se zraněním způsobeným opuštěním. Už se nesoustřeďujeme ven, ke snahám ovládat vnější podmínky nebo druhé lidi, a tak ulevit své úzkosti. Rozhodli jsme se cítit, a s tímto rozhodnutím jsme přizvali i pocity, které jsou spojené s tímto zraněním - nespokojenost, úzkost a paniku, prázdnotu, samotu, zoufalství, beznaděj, bolest a zranění z rozchodu, dokonce i svou zlobu na Boha či Existenci. Ve vnějším kruhu se zabýváme nekonečnou snahou ovládat a měnit vnější svět, abychom nemuseli cítit bolest, kterou máme uvnitř. V prostředním kruhu ji přijímáme a cítíme. 

3. A konečně - nejmenší kruh představuje to, co se stane, když se jednou odevzdáme zranění z opuštění a jsme ochotni ho cítit. Jsme za to odměněni hlubokými pocity prostoru, uvolnění, odpoutání či dokonce blaha. Nestane se to hned a ani podle našich představ a časového harmonogramu, ale stane se to.

Často nám život musí napřed uštědřit pořádnou ránu, abychom se konečně odhodlali vejít k sobě a cítit. Když nás zklame náš milý, nenaplňuje naše vědomá či nevědomá očekávání, můžeme se upnout k naději, že se dotyčný změní. Potácíme se mezi nadějí a zoufalstvím. Pořád je tu někdo, na koho můžeme promítat svou nespokojenost. Můžeme ho obviňovat a i nadále se upínat k mylné iluzi, že se změní. A jak to bývá u tohoto typu strádání, nikdy se nedíváme na bolest vědomě. Když nakonec ztratíme všechny naděje, že druhého změníme, začneme zčerstva s dalším a hra začíná znovu od začátku. 

Když ale zranění bude hodně velké, když nás náš milovaný odmítne nebo když zemře, předložil nám tak život zážitek, kdy se již nemůžeme vyhýbat tomu, abychom cítili, jak jsme zranění. Jsme přinuceni to pocítit. Není úniku. Strach je obrovský, přesahuje vše. A moje zkušenost říká, že je to právě strach, kterému je tak obtížné čelit, ne bolest. Když se konečně do někoho zamilujeme natolik, že ani nezvažujeme možnost odejít, nemáme na výběr, prostě musíme to zranění pocítit. A to je možná jedna z nejkrásnějších kvalit hlubokého vztahu.

* * *

- z knihy Probouzení zranitelnosti, Krishnananda a Amana Trobe

středa 13. září 2017

Zranění způsobená opuštěním (1/4): Opuštění

Někdy se ptáme účastníků našich seminářů, čeho se nejvíc bojí, když se mají někomu otevřít. Mnozí uvádějí strach z odmítnutí. Tolik se chceme otevřít - jinému člověku, životu -, ale máme strach, že když to uděláme, budeme zraněni. Chráníme se před zraněním a ve chvíli, kdy se otevíráme, chceme mít jistotu, že nám nebude znovu ublíženo. Nechceme znovu cítit bolest - bolest z toho, že nás někdo zradí, opustí, že naše základní potřeby nebudou naplněny, že nám někdo znovu zlomí srdce. 

A teď přichází dilema. Chceme se otevřít, ale nechceme být zraněni. Bohužel, existence takové jistoty nenabízí. Naopak, jestliže se otevřeme, je pravděpodobné, že se budeme cítit opuštěni, zrazeni a nenaplnění. Ať už je nás partner sebevíce přítomný a jakkoli o nás pečuje, nemůže nám zaplnit naše "díry", které uvnitř sebe máme. Ve svém životě a v lásce vytváříme situace, kdy toto zranění znovu a znovu otevíráme - protože tou bolestí musíme projít, a to hluboce a naplno. Neboť tudy vede cesta do naší hloubky a do skutečného přijetí naší samoty.

Ve svém životě se nevyhneme zraněním z opuštění a prázdnoty. Přicházejí v různě velkých dávkách a mají různé podoby. Dochází k nim, když nás opustí nebo nám zemře někdo milovaný, ale může k nim dojít i tak, že něco, co našemu životu dávalo smysl, už jej nedává. Se zraněním z opuštění se setkáváme také tehdy, když nedostáváme to, co chceme, co očekáváme nebo o čem si myslíme, že od někoho potřebujeme. I tady se jedná o zranění způsobené opuštěním. Není tak intenzivní, ale dochází k němu mnohem častěji. A často ani nevíme, že to, co zažíváme, je opuštění. 

Kdykoli procházíme těmito zkušenostmi, dostáváme se do propasti. Dostáváme se do místa v našem nitru, které tam vždy bylo, ale je obvykle zakrýváno kompenzacemi a popíráním. Když se konečně otevře, může to být frustrující, iritující, může nám to způsobit zklamání nebo nás to může ničit. 

Opuštění, ztráta a prázdnota - to jsou tři možné způsoby, jak se podívat na jedno zranění - tři možné způsoby, kterými je možné otevřít prázdnotu, jež je v našem nitru. 

* * *

OPUŠTĚNÍ
V dětství jsme všichni zakusili opuštění, ať už fyzické nebo citové. Bolest byla tak velká, že jsme ji pohřbili hluboko do nevědomí. To je mechanismus, který nám pomohl přežít. Ale vyléčit se nemůžeme, dokud tuto ranou zkušenost nevrátíme zpět do vědomí. Ránu musíme nějak znovu otevřít. A nejsnáze se to děje v intimních vztazích. Když zažijeme ztrátu nebo odmítnutí, znovu tak zažíváme své původní zranění způsobené opuštěním. Avšak strach, že opuštění pocítíme znovu, je hlavním důvodem, proč se intimitě vyhýbáme. Místo toho, abychom podstoupili riziko, zůstávají naše vztahy povrchní, dramatické či konfliktní. Nevědomě děláme vše pro to, abychom nemuseli někomu důvěřovat, neboť bychom se tak vystavili nebezpečí, že se setkáme se stejnou zradou, kterou jsme cítili jako děti, ale na kterou jsme zapomněli. 

Opuštění vyvolává v našem zraněném vnitřním dítěti obrovský strach z toho, že o něj nebude postaráno. Například, když nás opouští partner nebo nám tím hrozí, nebo máme-li podezření, že ho přitahuje někdo jiný, setkáváme se tváří v tvář s nevědomými vzpomínkami, které jsme pohřbili. Vnitřní dítě to vnímá tak, že to není jen ten partner, který může odejít nebo už odešel, ale ono cítí, že ho matka nebo otec opustili nebo že jsou citově nedostupní. Není to racionální. A je to hrůzostrašné. (Nezapomínejme totiž, že naše vnitřní dítě uvízlo v místě, kde došlo ke zranění.) Strach se projeví v těle a může způsobit fyzickou nemoc. Ukazuje se nám ve snech. A v našem každodenním životě může způsobovat taková rozrušení, že máme strach, že nebudeme schopni fungovat. Čím je naše zkušenost s opuštěním méně vědomá, tím více se projevuje na tělesné úrovni.

Když prožijeme odmítnutí, musíme se zároveň vyrovnat i s pocity studu, které se tím spustí; s pocity, že nemáme žádnou hodnotu. Obě tyto rány nás zasáhnou najednou, neboť jsou propojené. Vzpomínám si, jak hrozně jsem se cítil, když jsem procházel svou životní krizí, která se týkala opuštění. Moje mysl se chytala všech soudů, které mě napadaly, a mé tělo bylo v panice. Jak často si představujeme, jak se náš milý miluje s někým jiným a s tímto člověkem se srovnáváme, a to vždy ve svůj neprospěch? Všechny nejistoty, které máme, se vynoří a my jsme si jistí, že každá z nich je zvěstováním pravdy. Kdykoli potkáme bývalého milence s novou láskou, cítíme stud. A někdy trvá celé měsíce, než se příznaky strachu a soudící mysl utiší. 

Jsem si ale jist, že na vyšší úrovni svého vědomí si tyto krize, které přináší opuštění, vytváříme, abychom se dostali hlouběji. Těm, kdo hledají pravdu, zkušenost plynoucí z opuštění dává zcela nový pohled. Pro vnitřní dítě je to opuštění, ale pro vnitřního hledače je to brána do pustiny, kterou dříve či později musíme spatřit. Když ji spatříme, otevře se hluboký prostor důvěry a počátek odevzdání.

* * *

- z knihy Probouzení zranitelnosti, Krishnananda a Amana Trobe

úterý 12. září 2017

Květinový výklad Roberta Reevese pro týden od 11. do 17.9. 2017

Ahoj, já jsem Robert Reeves a těší mě, že jste opět se mnou u týdenního duchovního vedení. Jsem si jistý, že víte o všech těch katastrofách a tragédiích, kterými nyní lidé trpí na různých místech ve světě. Mnozí z nich museli opustit své domovy a někteří už ani nemají domov, do kterého by se mohli vrátit. Rád bych tedy nyní věnoval alespoň chvíli modlitbám a posílání pozitivní léčivé energie všem těmto lidem, kterým může pomoci a kteří ji budou chtít přijmout. Nezasahujeme tím do ničí svobodné vůle. O mnoha hrozných věcech ani nevíme, protože naše média je třeba nepovažují za důležité nebo co. Já sám jako citlivý člověk nerad tyto věci vidím, ale také vím, že nemůžeme strkat hlavu do písku a musíme něco udělat. Proto praktikuji to, že každý den si vyčlením chvíli na to, abych poslal do světa své modlitby, ochrannou a léčivou energii. Ona si najde to své místo. Vaše modlitba může přijít i k někomu, o kom vůbec nevíte. Vždy, když takto vyšlete energii, pomáháte pozvedávat energii naší planety. 
Vím, že mnozí lidé zesměšňují či podceňují modlitby, ale stejně tak vím, že modlitby pomáhají. Je to i vědecky dokázáno. Byl proveden i experiment, kde byly dvě skupiny lidí a za jednu z nich se další lidé modlili - a lidé v té skupině si opravdu všimli rozdílů, aniž by věděli o tom, že se za ně někdo modlil. 
Doufám, že jste v bezpečí. Andělé mi řekli, že toto je jedno z období, kdy se můžeme semknout a učinit pozitivní rozdíl ve světě. Jako jednotlivci si můžeme připadat slabí, ale společně jsme opravdu silní. Pamatujte, že všude po světě existují lidé, kteří vás svou energií právě teď podporují. 

Podívejme se, která z karet nám vyjde pro tento týden. Je to karta levandule s názvem Pusťte se své úzkosti. Toto je pro nás úžasná karta jak globálně, tak i pro každého zvlášť. Máme se přestat stresovat a nežít už v úzkosti. Sám jsem zjistil, že když začnu být úzkostlivý a bát se, neslyším ani slovo z toho, co andělé říkají. Je to, jako by mi tento poslech někdo vypnul, nedokážu se na ně naladit. Neslyším je, když jsem tak zaneprázdněný vyšilováním ve své hlavě hroznými scénáři, které se nikdy nestanou. Ale to prostě mozek dělá. Část našeho mozku je neustále naladěná na negativitu. Proto si tak ochotně stěžujeme, neusmíváme se, nenecháme se nadchnout. Přitom ignorujeme spoustu dobrých věcí. Musíme se tedy přestat soustřeďovat na to špatné a začít se více soustřeďovat na to dobré. Zaměřme se na požehnání, kterých se nám dostává. Zaměřme se na projevování vděčnosti! Ve svém životě už teď máte mnoho úžasných věcí! A tak propusťte ten stres! Propusťte to břemeno, propusťte ty starosti, které vás drží zpátky. Už proto, že vám to brání slyšet Boží vedení a spojit se s vašimi anděly na hlubší úrovni. 
Doporučuji vám pracovat s květinovými esencemi. Pokud použijete levandulovou esenci, pomůže to zklidnit všechny u vás doma. Levandule napomáhá dobrému spánku, kdy si opravdu odpočinete. Zároveň pomáhá odbourávat stres a starosti, a tím také zlepšit naše spojení s anděly. A to my chceme - chceme se otevřít dobrým věcem a ty negativní nechat za sebou. Modleme se za to, zaměřme se na řešení místo problému. To, že se o něco strachujete, danou věc nevyřeší. 

V tomto týdnu vás tedy andělé vedou k tomu, abyste více naslouchali jejich vedení, a to tím, že v první řadě propustíte svůj strach. Můžete si k tomu napomoci používáním levandulových esenciálních olejů, i třeba ve formě spreje. Také vám pomůže obrázek levandule a nebo přímo živá rostlina, pokud ji máte k dostání. Prodávají se i polštářky, které jsou levandulí vyplněné. 
Modleme se společně za bezpečí a podporu všech lidí ve světě a posílejme energii všem, kdo by ji mohli potřebovat. 

Posílám vám mnoho lásky, požehnání, energii bezpečí a přeji vám, ať se vám splní všechny vaše sny. 

* * *

zdroj: https://www.facebook.com/robertreevesnaturopath/videos/1403260793044077/
překlad: Magda Techetová

sobota 9. září 2017

Formy citového zneužívání

1. Ovládání
Pod pojmem ovládání rozumíme snahu mít pod kontrolou to, co druhý člověk dělá. Ten, kdo se snaží druhého ovládat, má silnou potřebu, aby bylo po jeho, a často se také uchyluje k vyhrožování, aby si to zajistil. Projevy ovládání zahrnují například rozkazování partnerovi či partnerce; kontrolování toho, jak tráví čas a co dělají; zamezování přístupu k jejich zdrojům (k financím, k telefonu, aj.); zakazování nebo omezování času, který partner/ka tráví ve společnosti; izolování partnera či partnerky od rodiny a přátel; zasahování do jejich životních příležitostí (pracovních, vzdělávacích, léčebných); přehnaná žárlivost a majetnickost; vrhání předměty; vyhrožování partnerovi/partnerce ublížením (nebo ublížením jejich dětem, rodině, přátelům, zvířatům, majetku); zneužívání partnerových/partnerčiných dětí, rodičů či domácích mazlíčků přímo před nimi; snaha donutit partnera/partnerku do nelegálních aktivit. 
Ovládající partner může druhému například bránit telefonovat se svými blízkými, schválně dělat hluk, aby své blízké v telefonu neslyšeli, nebo předstírat, že sami čekají právě v dané chvíli mnohem důležitější hovor. 

2. Verbální útoky
Verbální útoky zahrnují slovní srážení druhého, jeho ponižování, kritizování, znehodnocování, urážení, křik, výhrůžky, přehnané obviňování, zahanbování, záměrný krutý sarkasmus nebo slovní projevování svého znechucení druhým člověkem. Do slovního zneužívání také patří odpírání říct druhému něco dobrého, záměrný nesouhlas, urážky skryté za "jen vtip", slovní mlžení a přesměrovávání pozornosti jinam, souzení druhého, jeho znevažování, zapírání nebo záměrně vyjadřovaný hněv sloužící k ovládání druhého. Tento druh zneužívání má extrémně zničující vliv na sebevědomí druhého a na jeho pohled na sebe samého. Stejně tak jako fyzické násilí ničí lidské tělo, slovní násilí poškozuje mysl a ducha druhé osoby a zasazuje jí rány, které se jen těžko hojí. Křičení a řev není jen pokořující, ale i děsivé. Když na nás někdo řve, dostaneme strach, že by nám mohl začít ubližovat i fyzicky. 
 
3. Permanentní kritika a obviňování
Tato forma emočního zneužívání spadá i do zneužívání verbálního, ale kritika a obviňování nemusejí být přímo vázány na slovní projevy. Někdy je to samotná podstata celého vztahu.
Pokud je k vám někdo neúprosně kritický, vždycky na vás najde něco špatného, nikdy se mu nezavděčíte, a vždy vás obviňuje za všechno, co je špatně, jedná se o zničující zákeřnou povahu. Postupem času tento způsob zneužívání ubíjí vaši sebedůvěru a vědomí vlastní hodnoty a podkopává jakékoli dobré pocity, které byste mohli mít sami ze sebe nebo toho, čeho jste dosáhli.
Když na vás partner křičí nebo vás kritizuje otevřeně, lze zneužívání rozpoznat, avšak pokud vás sráží pod záminkou humoru, může být rozpoznání obtížnější.

4. Přehnaná očekávání
Přehnaná očekávaní znamenají kladení příliš vysokých a přehnaných požadavků na partnera. Zneužívající například může očekávat, že se jeho partner či partnerka všeho vzdají, jen aby naplnili jeho potřeby. Může vyžadovat partnerovu nebo partnerčinu neustálou a plnou pozornost. Může neustále vyžadovat sex nebo chtít, aby s ním partner či partnerka trávili veškerý svůj čas. Člověk, který má přehnaná očekávání, není nikdy uspokojen a vždy najde něco, co jste mohli udělat víc. S největší pravděpodobností se také stanete terčem permanentní kritiky a obviňování, protože jste dostatečně neuspokojili jeho potřeby.
 
5. Citové vydírání
Citové vydírání je jednou z nejsilnějších forem manipulace. Dochází k němu tehdy, když člověk, ať už vědomě či nevědomě, nutí druhého dělat to, co chce, aby dělal, tím, že zneužívá jeho strach, pocit viny nebo soucit. Klasický příklad citového vydírání zahrnuje osobu, která druhému vyhrožuje ukončením vztahu, pokud nedostane to, co chce, nebo osobu, která druhého odmítá či mu odpírá pozornost, dokud jí druhý nevyhoví. Pokud vám partner či partnerka odpírají sex nebo projevy lásky, nebo s vámi schválně nemluví, kdykoli se jim nějak nezavděčíte, nebo vám vyhrožují, že si najdou někoho jiného, případně využívají jiné taktiky, jimiž vás chtějí dostat pod svou kontrolu, jedná se o citové (emoční) zneužívání. Výhrůžky přitom nemusejí být otevřené, ale skryté a velmi nenápadné. Mezi časté formy citového vydírání patří také záměrné vyvolávání pocitu viny v druhé osobě. Pocity strachu, odpovědnosti a viny nás dělají zranitelnými vůči citovému zneužívání, protože omezují naše možnosti volby výhradně na ty, které nám vybere sám vyděrač. 
Zde jsou některá varovná znamení, že jste citově vydíráni:
  • Váš partner/partnerka vás nutí vybrat si mezi tím, co chcete dělat, a ním/ní.
  • Snaží se ve vás vyvolat pocit, že jste sobci nebo špatní lidé, když nejednáte po jeho vůli.
  • Chtějí, abyste se něčeho nebo někoho vzdali, abyste jim dokázali, že je milujete.
  • Vyhrožují vám, že vás opustí, pokud se nezměníte tak, jak chtějí oni.
  • Vyhrožují vám odepřením peněz nebo zamezením přístupu k nim, dokud neuděláte to, co po vás chtěli.
6. Nepředvídatelné reakce
Do tohoto typu citového zneužívání spadají drastické zvraty nálady, náhlé emoční výbuchy bez jakéhokoli důvodu, a neustále se měnící reakce - jako například velmi odlišné reakce na jednu a tutéž věc, tvrzení jedné věci v jeden den a něčeho úplně jiného další den, nebo neustálé změny svého rozhodnutí či pohledu na věc (jeden někoho milují, druhý den ho nenávidí). Tento typ zneužívání je pro druhého člověka zničující hlavně proto, že se pohybuje neustále na ostré hraně. Nikdy nevíte, co se zase stane, nikdy nevíte, kam šlápnout, a nikdy nevíte, co se od vás vlastně chce. Žít s někým takovým je extrémně těžké a ve vás přetrvává neustálá úzkost. Cítíte neustálý strach, nejistotu, nerovnováhu, a musíte neustále dávat pozor, zda náhodou partner či partnerka zase nevybouchnou. 
Tento typ chování se vyskytuje u alkoholiků a drogově závislých, kteří se chovají jinak, když jsou střízliví, a úplně jinak, když požijí alkohol či jinou látku. Může to být také projev duševní nemoci jako je hraniční porucha osobnosti, kvůli které daná osoba trpí náhlými změnami nálad, silnými emočními výbuchy (náhlý vztek, přehnaný strach nebo záchvat úzkosti) a může reagovat nepředvídatelně. Rovněž mohou takto reagovat lidé zasažení posttraumatickou stresovou poruchou nebo disociační poruchou. 
 
7. Vytváření neustálého zmatku či krizí
Přestože se tento typ zneužívání v mnohém podobá nepředvídatelným reakcím, protože ve vás opakovaně vyvolává nejistotu a strach, je specifický tím, že v něm dochází k neustálým rozvratům a svárům. Pokud někdo s vámi nebo s jinými lidmi záměrně vyvolává hádky nebo se zdá, že má neustálé konflikty s lidmi, může to být člověk "závislý na dramatu". Vytváření chaosu přináší některým lidem pocit vzrušení, a to zvláště těm, kteří nesnášejí ticho; těm, kteří utíkají před vlastními problémy tím, že řeší problémy jiných; těm, kdo se cítí uvnitř prázdní a snaží se tuto prázdnotu vyplnit nějakou aktivitou; nebo těm, kteří vyrostli v prostředí, v němž harmonie a klid byly zcela neznámými hodnotami. 
Vytváření neustálého zmatku patří také mezi vlastnosti lidí s hraniční poruchou osobnosti.
 
8. Zabíjení osobnosti člověka
Tento typ zneužívání zahrnuje případy, kdy člověk partnerovi či partnerce vpálí do obličeje každý omyl nebo chybu, ponižuje je, kritizuje, zesměšňuje je před druhými nebo znevažuje jejich úspěchy. Spadá sem i záměrné pomlouvání partnera či partnerky, široké rozebírání jejich chyb s jinými lidmi, i to, když zneužívající osoba o partnerovi/partnerce záměrně lže, aby zmanipulovala názor druhých o nich. Toto chování může ke vší bolesti zneužívaných ještě navíc zničit jejich pověst, ať už osobní nebo profesní, a může také vést ke ztrátě přátel, zaměstnání nebo dokonce i jejich rodiny.

9. Gaslighting - manipulace se zdravým rozumem oběti
Pojem "gaslighting" vznikl podle filmu Gaslight, v němž muž využíval nejrůznějších technik k tomu, aby přesvědčil svou manželku, že přichází o rozum a že nemůže věřit svým vlastním úsudkům, vnímání ani paměti. Lidé, kteří toto partnerovi či partnerce dělají, opakovaně popírají, že se nějaká událost skutečně udála; snaží se vás přesvědčit, že (jste) něco řekli nebo naopak neřekli; nebo vás přesvědčují, že něco jen přeháníte nebo že lžete. Zneužívající partner/ka se touto taktikou snaží dostat oběť pod svou kontrolu nebo se vyhnout vlastní zodpovědnosti za své činy. Tato forma zneužívání je konána zcela vědomě a záměrně. Bývá využívána lidmi, kteří se snaží získat přístup k penězům oběti; lidmi, kteří se snaží proti oběti obrátit její rodinu a přátele; nebo kteří se takto snaží ospravedlnit své vlastní kruté, nevhodné a zraňující chování. Ve zmíněném filmu se muž snažil přesvědčit ostatní o tom, že jeho manželka blázní, aby mohl rozhodovat o jejích penězích.
Gaslighting zahrnuje také situaci, kdy partnera/partnerku přistihnete při flirtování s jinými, ale když je s pravdou otevřeně konfrontujete, všechno popírají a přísahají, že to není pravda. Tvrdí, že si to jen představujete, protože jste sami tolik nejistí, a že přece není nic špatného mít i jiné přátele. Přestože se samozřejmě stává, že lidé vidí i věci, které se ve skutečnosti nedějí, protože dají přílišný průchod své představivosti, ne vždy se jedná o takový případ - někdy se skutečně jedná o zneužívání důvěry druhého a snahu udržet ho ve stavu zmatení, kdy neví, co je pravda, aby nemohl zneužívajícího partnera konfrontovat se skutečností.
 
10. Sexuální obtěžování
Tento pojem bývá většinou spojován se sexuálním obtěžováním na pracovišti, ale člověk může být takto obtěžován i v rámci svého partnerského vztahu. Sexuální obtěžování je jakékoli chování obnášející nežádoucí a nevhodné návrhy či požadavky, ať už ve fyzické či slovní podobě, spojené se sexuálním kontextem. Aby se dalo sexuální obtěžování legálně postihnout, musí se prokázat spojitost mezi návrhem a podmínkou, jako je například povýšení v práci, zvýšení platu, nebo naopak výhrůžka výpovědí, jedná-li se o pracovní prostředí. Obecně sem však spadá každý případ, kdy je člověk nucen k sexuální aktivitě proti své vůli, ať už proto, že se na to jednoduše necítí, nebo že si nepřeje mít sex s danou konkrétní osobou. Tento typ zneužívání zahrnuje i nucení partnera či partnerky do sexuálních aktivit, které se jim nelíbí nebo se jim dokonce hnusí. Sexuální obtěžování je často doprovázeno i dalšími formami citového zneužívání jako jsou přehnaná očekávání, neustálá kritika, urážení nebo citové vydírání - pro oběť totiž může být stále přijatelnější podrobit se nechtěné sexuální aktivitě, než podstoupit riziko, že by to partner dělal s někým jiným.
 
* * *
- z anglického originálu The Emotionally Abusive Relationship, Beverly Engel
překlad: Magda Techetová

  

úterý 5. září 2017

O odpuštění (s Louise Hay)

Milí drazí,

odpuštění je pro mnoho lidí těžkou záležitostí. My všichni potřebujeme praktikovat odpuštění. Každý, kdo má problém mít sám sebe rád, se v této oblasti zaseknul. Odpuštění otevírá naše srdce lásce k sobě samým. Mnozí z nás přitom v sobě nosí zášť i celé roky. Máme pocit, že jsme v právu, protože nám někdo něco udělal. Já tomu říkám uvíznutí ve "vězení oprávněného odporu". Možná máme pravdu. Ale šťastní takto nebudeme.

Skoro jako bych vás slyšela: "Ale vy nevíte, co mi on/a udělal/a - to je prostě neodpustitelné!" Neochota odpouštět je však hrozná forma SEBEtrýznění. Hořkost, kterou v sobě nosíte, je jako lžíce jedu, kterou polykáte každý den. Hromadí se ve vás a ubližuje vám. Je nemožné být zdraví a svobodní, když se spoutáváte minulostí. Ta událost je pryč a je za vámi. Ano, je pravda, že se k vám zachovali zle. Ale je to pryč. Možná bojujete s pocitem, že když jim odpustíte, je to jako byste řekli, že se nic nestalo a že už je to v pořádku. 

Jednou z našich největších duchovních lekcí je pochopit, že každý vždy dělá to nejlepší, co v daném okamžiku umí. Lidé se chovají na základě toho, čemu v daném čase právě rozumí, čeho jsou si vědomi a co vědí. Téměř každý, kdo působí utrpení druhým, sám trpěl jako dítě. Čím větší násilí prožil, tím větší v něm zůstala bolest a tím spíše bude na ostatní hrubý. Tím neříkáme, že je chování těchto lidí omluvitelné nebo přijatelné. Pokud však máme duchovně vyrůst, musíme si být vědomi toho, že v sobě chovají bolest.

To, co se vám stalo, už je pryč. Možná už dávno pryč. Pusťte se. Dovolte si být zase svobodní. Vyjděte ven z vězení a vstupte do světla svého života. Pokud vaše situace stále trvá, pak se zeptejte sami sebe, proč se máte tak málo rádi, že v ní stále setrváváte. Proč v ní zůstáváte? Neplýtvejte svým časem na snahu smiřovat se s nepřijatelným. Nebude to fungovat. To, co vydáváte, se k vám vrací zpět. A tak zahoďte minulost a pracujte na lásce a úctě k sobě samým nyní. Pak můžete mít krásnou budoucnost. Osoba, které je nejtěžší odpustit, nás může naučit největší lekci. Když máte sami sebe natolik rádi, abyste se pustili staré situace, bude pro vás porozumění i odpuštění jednoduché. A osvobodíte se.

Zde jsou některé nápomocné afirmace, které můžete říkat pro odpuštění:

  • Je pro mě nyní bezpečné pustit se všeho, co mi v dětství ublížilo, a přesunout se k lásce.
  • Vím, že nemohu přebírat zodpovědnost za druhé lidi. Každý z nás je pánem svého vlastního vědomí.
  • Odpuštím všem lidem z mé minulosti, u kterých cítím, že mi ublížili. Nyní je s láskou pouštím.


* * *

- FB Louise Hay
překlad: Magda Techetová